Syn.: Pinus arabica Sieber ex Spreng., Pinus hierosolimitana Duhamel, nom. inval.
Česká jména: borovice alepská, borovice halepská, borovice východní (Klika et al. 1953)
Čeleď: Pinaceae Spreng. ex F. Rudolphi – borovicovité
Rozšíření: Nejrozšířenější borovice Středozemí. Hlavní areál sahá od Maroka a Španělska přes jižní Francii, Itálii a Krétu na východ po Řecko a na sever po Krym. Mimo hlavní oblast výskytu roste také v Sýrii (odkud je popsána), Jordánsku a Izraeli. Byla zavlečena i na Kanárské ostrovy. V Kalifornii se pěstuje jako okrasný strom. Naopak v jižní Austrálii je nebezpečným plevelem a byl proti ní zahájen vyhlazovací program.
Ekologie: Velmi nenáročný teplomilný druh, dobře rostoucí i na vyprahlých svazích a skalách krasových terénů až do 1 500 m n. m. Roste i v aridních oblastech s ročním úhrem srážek kolem 300 mm. Nesnáší mráz.
Popis: Často křivolaký, až přes 20 m vysoký strom. Borka je zprvu světle popelavá, později hnědočervená, hluboce brázditá, letorosty zůstávají dlouho světle šedé. Měkké, ohebné, jasně zelené jehlice (6–15 cm dlouhé) jsou uspořádány do dvojic. Úzce kuželovité, červenohnědé nebo žlutohnědé, lesklé šišky (5–15 × 4 cm) rostou na krátkých (1–2 cm), dolů sehnutých stopkách. Na stromech často vytrvávají několik let, až zešediví. Štítky semenných šupin jsou většinou hladké. Semena (4–7 mm) mají až 3 mm dlouhé křídlo, dozrávají druhým rokem a vypadávají na jaře 3. roku.
Záměna: Na Kypru, Krétě a v Kalábrii roste velmi podobná borovice kalábrijská (Pinus brutia), která se liší delšími (11–18 cm), tuhými, tmavozelenými jehlicemi a šiškami na krátkých, přímo odstálých nebo přisedlých stopkách.
Využití: Lesnicky významný vápnomilný druh používaný k zalesňování i extrémních stanovišť. Dřevo je průměrné kvality, pryskyřice se používá k výrobě terpentýnu a třísloviny se využívají v koželužství.
Poznámka: Druhové jméno halepská je odvozeno od názvu města Aleppo v Sýrii.
Fotografováno ve dnech 20. 2. a 3. 3. 2008 (Španělsko, El Chorro).